Ve dnech 12. – 14. srpna 2005 uspořádal Slovenský klub chovatelů jezevčíků jako již tradičně Mezinárodní soutěž v kontaktním norování jezevčíků. Stejně jako v loňském roce i letos jsme zamířili do Vinohrad nad Váhom, kde se v překrásném prostřední přírodní rezervace Dubník nachází areál se dvěma umělými norami a patřičným zázemím pro uspořádání takovéto akce. Na jedné noře letos premiérově probíhal Memoriál Františka Vysloužila – chovné zkoušky pro mladé psíky, kterých v průběhu obou dnů dvoukolově startovalo 57. Na druhé noře pak probíhala samotná soutěž, která měla na startovní listině 86 startujících ze čtyř zemí, letos závodníci dojeli z Německa (10) a Maďarska (7), silná byla účast českých (39) a slovenských (26) psíků. Počasí o tomto víkendu bylo mimořádně příznivé pro psíky, nebylo ani mokro, ani horko, ani zima a tak jsme mohli ve vynikající společenské atmosféře sledovat práci psíků v boji se škodnou. Sledovali jsme nováčky soutěže i „staré mazáky“, viděli jsme mimořádně krásné práce, při kterých „starému kynologovi“ naskakuje husí kůže a tají se dech. Není mým právem hodnotit jednotlivé psíky, to jistě udělá někdo kompetentní, tak se snad jen zastavím u několika jedinců, jejich práce se mi zapsala do srdce. Jednoznačně morálním vítězem v mém srdci je Dalamánek Valentinka, drsnosrstý trpasličí pes, který zvedl svým výkonem na nohy celou „koronu“ – první kolo vyhnání ze třetího kotle! – čas 0,28 a druhé kolo chvat – 0,11 bok. Dalamánek si odvážel z Vinohrad CACIT a CACT a nejen můj hluboký obdiv. Malý postavou, velký srdcem a bojovností, interšampion krásy – co víc si může Kateřina Benediktová – chovatelka a majitelka přát. Druhý psík, který mne zaujal svou prací a vitalitou byl pes, o kterém je možno s čistým svědomím říct, že je to „starý mazák“. Jedenáctiletý ! hladkosrstý standardní Dasso Eben – Ezer, tak jako v předchozích letech pracoval špičkově bez ohledu na svůj pokročilý věk a výsledkem byl jedenkrát chvat a jedenkrát nedokončené vyhnání a titul CACT. Majitel Dassa, pan Baltazar Molnár je duší celé akce a tady nám ukazuje, že je i vynikajícím kynologem, když dokáže svého psíka i v tomto věku uchovat v kondici a radosti z práce. Dasso pochází z českého chovu pana Petra Buby. Třetím psíkem, jehož srdce v práci mne zaujala, byl drsnosrstý standardní pes Kim Anons pana Miroslava Vítka. Přes vysokou nepřízeň škodné tvrdou a systematickou prací a neúměrnou statečností a také chybějící troškou štěstí první den vybojoval vyhnání v čase 9,15 ! a druhý den nedokončeným vyhnáním přišel o titul CACIT a to chybělo psíkovi jen pár vteřinek a pár centimetrů! Jsem přesvědčena, že boj tohoto psíka stál majitele mnoho potu a nervů. A nebyla bych chovatelem dlouhánů, kdybych se nezmínila o dlouhosrsté standardní fence Peggy z Předních pecek. Snad mi majitel promine, ale „dáma v letech“ sedmiletá fenka při první podobné soutěži i přes svou drobnější postavu projevila bojovného ducha, nenamáhala se škodnou zahánět do třetího kotle a „brala“ tam, kde doběhla – první kolo – bok – 0,31 a druhé kolo hlava 0,56 – a právem i tituly CACIT a CACT. Měla sebou i své dva syny a já doufám, že i oni, až nasbírají zkušenosti (protože i o nich kontaktní norování je) půjdou v jejích stopách. Kontaktní norování je o již zmíněných zkušenostech, o vyzrálosti psíka, o štěstí na škodnou, o náladě psa. Ale Mezinárodní soutěž Slovenského klubu chovatelů jezevčíků je i o něčem jiném. O setkávání přátel, o navázání nových přátelství, o vynikající náladě, o napětí ze soutěže, o humoru, o špičkové organizační práci celého týmu a třeba i o večerním posezení. Myslím, že zas až tak moc nezáleží na tom, zda si člověk veze domů titul, jako je prima mít pocit, že strávil báječný víkend s přáteli v dobré atmosféře. A to je ten důvod, proč na tuto akci rádi jezdíme a doufáme, že i dalších letech budeme moci jezdit. Hana Spalová |