Evropský pohár FCI - všestranné zkoušky jezevčíků dle německého zkušebního řádu (Vp), Malacky – Slovensko 1. a 2.10. 2005

První víkend v říjnu se do Malacek sjeli jezevčíkáři z ČR, Itálie, Francie, Holandska, Německa, Rakouska, Srbska a Černé Hory a vzdáleného Finska, aby zde porovnali schopnosti svých psíků na mezinárodní soutěži FCI Europapokal. Sestavu soutěžících samozřejmě doplnili i čtyři „místní“ slovenští vůdci.
Na soutěži dle zkušebního řádu Vp se zkouší podobné disciplíny jako na našich lesních zkouškách (zkušební řád vyšel přeložený ve zpravodaji č. 3/2000), jednoduchá však rozhodně není. Naopak, zkoušené disciplíny i přísné hodnocení tvrdě prověří všechny důležité lovecké vlastnosti, které má jezevčík prokazovat při práci na povrchu.
Začíná se prací na pobarvené stopě. Stopní dráhy byly velmi dlouhé (cca 1000 kroků), barva byla nanášena tupováním a použito bylo pouze 1/4 litru na celou stopu. Dráhy měly dvě lože, na kterých se měnil směr, často pod úhlem 90°. Terén byl ideální, na zemi většinou ležel mech, ale práci psům ztěžovaly desítky houbařů. Při zkoušce se hodnotí nejen způsob práce (tedy zda pes dovedl svého vůdce ke kusu – splést se může jen dvakrát a již po prvním sejití nemilosrdně padá do druhé ceny), ale i jistota na stopě a chuť do práce. Barvy byly nakonec největším „pohřebištěm“ nadějí – skončilo tu 12 účastníků a pouze 10 psů pokračovalo v soutěži dále.
Odpoledne se pokračovalo poslušnostními disciplínami – vodění, odložení a chování na stanovišti. Zde si vůdci mohli vybrat zda psa uváží na řemen, nebo budou disciplíny plnit na volno. A končilo se naháněním. Vůdci zůstávali stát na cestě, zatímco psi museli prohledávat borový porost o šířce cca 1 hektar. Hodnotilo se chování psa (zda má snahu najít zvěř, zda sleduje stopy hlasitě apod.) a vytrvalost. Upřednostňovala se samostatná práce psa, limit pro návrat byl 1 hodinu.
Druhý den se zkoušela hlasitost na stopě – zcela odlišně než jak jsme zvyklí. Rozhodčí a korona utvořili rojnici a pokud se zvedl zajíc, byl zavolán vůdce, který nasadil jezevčíka na stopu. Pokud měli rozhodčí pocit, že by jezevčík mohl unikající zvěř spatřit, počkalo se, až zajíc zcela zmizel z dohledu a pak byl teprve nasazen pes na stopu. Každý tak měl naprosto stejné podmínky a musel prokázat, že nehlásí pouze na viděnou. Opět se nehodnotila jen samotná hlasitost, ale i ochota sledovat stopu, jistota (zda pes dokázal stopu držet) a s tím samozřejmě související nos.
Na start se postavilo 22 vůdců s převážně drsnosrstými standardními jezevčíky, pouze z Německa přijel standardní dlouhán a z Finska červený hlaďák. Účastníci byli rozděleni do tří skupin, které posuzovali vždy 4 rozhodčí, z nichž vždy jeden byl hlavní a ten potom také na závěr při vyhlášení výsledků podrobně zhodnotil práci každého psa ve skupině. My jsme se vydali na barvy s první skupinou, ve které startovali i dva čeští zástupci – pan Sýkora s Rytou z Kochánecké Černavy a pan Mlateček s Andym z Vědomic. (Oba jezevčíci jsou shodou okolností potomky psa Bendy Terry Hlavinout, který Evropský pohár vyhrál v roce 2001, kdy se konal v Merklíně v Čechách). Ukázalo se, že barvy budou opravdu tvrdým oříškem, celé dopoledne jsme se žádných oslnivých výkonů nedočkali. Německá Annalena- Rauhaar von Schloss Wolfstein, která nastupovala s losem č.2 sice ke kusu došla, ale se dvěma opravami. Rozhodčím se příliš nelíbil ani její zájem o stopu a práci ohodnotili samými dvojkami. Se čtyřkou nastupovala Ryta. Bohužel také dvakrát sešla ze stopy, ale rozhodčí tentokrát kladně hodnotili ochotu a chuť stopovat. Další tři psi nedokázali dojít ke kusu, bohužel mezi nimi byl i další náš zástupce Andy. Propracoval se na stopě velmi daleko, ale bohužel na posledním loži pokračoval špatným směrem a třetí oprava jej vyřadila ze hry. Už jsme mysleli, že se pěkně vypracované barvy nedočkáme (navíc z druhé skupiny přicházely smutné zprávy, že ze sedmi startujících prošli jen dva a bohužel se se soutěží rozloučili i další dva „naši“ – Josef Heřman s Netty z Heřmanova domu stáhl svojí fenku ze stopy kousek před koncem, neboť byl přesvědčen že jde špatně a Zdeněk Jakuba s Eimy ze Slušovické doliny překročili časový limit), ale pak nastoupili poslední ve skupině – paní Waltraud Kleine se psem Droll aus Mosbacher Rauhaar. A byla to práce, která potěšila nejen srdce a oko rozhodčích. Droll se svojí vůdkyní výborně spolupracoval, bylo vidět, že dvojice je perfektně sehraná a že mají mnoho zkušeností. Jediné drobné zaváhání přišlo až téměř na konci, kdy vůdkyně nevěřila, že stopa vede přes štěrkovou cestu a dvakrát psa stáhla. Droll jí nakonec naštěstí přesvědčil, a tak jsme na závěr přece jen mohli vidět, jak vypadá stopa na samé čtyřky.
V dalších disciplínách už se vyskytlo jen málo zaváhání a všech 10 psů, kteří se úspěšně vypořádali s barvami soutěž dokončilo.
Vítězem se stal drsnosrstý DROLL aus Mosbacher Rauhaar (Ich, Iach YELLOW vom Leoprechting – BELLA aus Erdinger Rauhaar). Soutěž nakonec dokončil s plným počtem bodů 280 a získal tituly CACT a CACIT. Pro zasvěcené to nebylo zas až takové překvapení, tento sedmiletý pes totiž obhajoval loňské vítězství Evropského poháru z Itálie, kde dokázal nasbírat 278 bodů. O jeho práci na barvě viz výše. Při nahánění narazil v leči na divočáky, které jeho soupeřka Annalena předtím neobjevila, 15 minut je točil v leči a nakonec nahnal na rozhodčí stojící na druhé straně.
Druhý skončil dlouhosrstý BIRKO vom Fuchshag (ADDY v. Nebelstein – Iach. EYKA v. Nebelstein), také z Německa. Jediné body ztratil na barvě. Hned na počátku mu přes stopu přeběhlo srnčí, zkušený vůdce psa zastavil, v klidu počkal, až se uklidní a po cca 15 minutách pokračovali dál. Tato ztráta koncentrace znamenala stržení bodíků za jistotu na stopě a chuť do práce, ke kusu došli bez chybičky. Odnesl si titul CACT.
Třetí místo patřilo finskému hlaďákovi Keski-Maan JATTILÄINEN (SAMU – Keski-Maan BRETHILL). Rozhodčí zhodnotili jeho práci na barvě jako vůbec nejlepší (celou stopu zvládl za rekordních 15 minut). Cenné body však ztratil v poslušnostních disciplínách za to, že na něj jeho vůdce příliš hovořil a při klidu na stanovišti zase příliš „hovořil“ pes s vůdcem. Díky tomu nakonec klesl do druhé ceny. Jeho vůdce, pan Mauri Kivisto byl velmi smutný, nevěděl že takováto vzájemná komunikace není dovolena. Ale to už je soutěž, nakonec nebyl jediný, kdo doplatil na nezkušenost s tímto zkušebním řádem.
I u druhého finského psa Seidmann’s IGOR hodnotili rozhodčí vynikající práci na barvě – ke kusu došel za 17 minut, ale body ztratil na hlasitosti a skončil ve III. Ceně.
Celkem tedy v soutěži obstálo 10 dvojic, dva v první ceně, dva ve druhé a 6 ve třetí. Nejúspěšnější byli Němci (není divu, podle tohoto zkušebního řádu probíhá v Německu každoročně několik zkoušek i soutěží) – obstáli čtyři z pěti startujících, Fin Kivisto vedl dva psy a oba soutěž také dokončili, jeden „zásah“ se povedl Francii a Holandsku a po jednom obstáli i Češi a Slováci. Nedařilo soutěžícím z Rakouska, Itálie a „vypadl“ i vůdce ze Srbska a Černé Hory.
Pořadatelé se svého úkolu zhostili výborně. Atmosféru soutěže dělají nejen perfektně vybrané a připravené revíry a hodnotné ceny na závěr (všech 10 úspěšných startujících obdrželo poháry a množství dalších cen, všichni pak společné foto jako milou vzpomínku), ale v neposlední řadě i starost o plné žaludky –výborné občerstvení bylo zajištěno po celý den a zcela zdarma - a večerní posezení, na kterém panovala úžasná nálada.

Výsledková listina ke stažení zde (formát *.pdf, velikost 50 kB), fotogalerii najdete zde.

Pozn. k výsledkové listině: u jednotlivých disciplín je v tabulce uvedena zadaná známka a pod ní získané body dle koeficientu. U poslušnostních disciplín byl koeficient „2“ pokud byly prováděny volně nebo „1“ za provedení na řemeni.

Ing. Michaela P ř i b á ň o v á