První tři disciplíny probíhaly na svazích 1973 m vysokého Untersbergu, kde honitby pro soutěž propůjčil baron Mayr Melnhof. Co se počasí týče, skutečnost předčila i ta nejhorší očekávání. Slota, že by “psa nevyhnal”. Od páteční půlnoci bez přestání vytrvale pršelo. Po příjezdu do honitby jsme byli přivítáni loveckými fanfárami, které byly prokládány květnatými projevy a zdravicemi rakouských řečníků.

Nastupoval jsem do soutěže kolem poledne, kdy barva již ležela přes 20 hodin pod neustálým deštěm. Velmi dobře zazvěřená honitba s množstvím srnčí, jelení a černé zvěře byla pro psy a jejich vůdce dalším těžkým oříškem. Švýcarský rozhodčí pan Robert Osterwalder, který je u nás znám pořadatelům i účastníkům loňského EPJ prohlásil, že už dlouhá léta nepamatuje tak těžké podmínky při soutěži. Přes menší zaváhání se mi tuto disciplínu podařilo s mým čtyřnohým přítelem zvládnout. Tři soutěžící se však po této disciplíně museli se soutěží rozloučit a další průběh sledovali už pouze jako diváci. Pokud je řeč o divácích (koroně), v některých případech se stalo, že vůbec rozhodčí nepovolili, aby korona, byť jednočlenná a jenom z povzdálí, sledovala průběh “dohledávky”.

Během plnění dalších disciplín přišel o možnost pokračovat v soutěži ještě jeden pes, když nezvládl podmínky soutěže při nahánění.

Konec prvního soutěžního dne byl ve znamení “Společenského salzburského večera”. Nejprve rozhodčí vyhodnotili výkony jednotlivých účastníků. Následovalo příjemné posezení, ke kterému vyhrávala rakouská lidová hudba. Její produkce byla prokládána vyprávěním mysliveckých příběhů a vtipů. Jelikož však vypravěč pro větší humornost používal nářečí, byla tato část večera, pro zahraniční účastníky, poněkud hůře pochopitelná.

Nedělní disciplína hlasitost byla směrována do polních honiteb Seekirchen, Lamprechtshausen a Moosdorf. Tyto honitby byly velmi dobře zazvěřeny, takže soutěž probíhala hladce. Hlasitost na stopě, kdy rozhodčí úzkostlivě dbají, aby pes hlasitost prokázal výhradně na stopě zajíce, může být, stejně jako nahánění, vážným problémem pro specialisty barváře. Dva psi hlasitost neprojevili, takže do cíle závodu se dostalo 12 psů se svými vůdci.

Obtížnost celé soutěže dokresluje fakt, že pouze jeden pes (vítěz soutěže) skončil v 1.ceně, když nasbíral celkem 255 bodů. Druhý v pořadí skončil ve druhé ceně se ziskem 271bod! Za těchto podmínek mám radost z celkově 5.místa, které jsme s Galsem od Vévody Huberta vybojovali. Potěšila mě také slova hlavního rozhodčího naší skupiny, který při závěrečném hodnocení řekl, že s takto pracujícím psem by se rád setkal na některé z dalších vrcholných akcí.

Z celé akce mám pocit určité přeorganizovanosti. Na naše současné poměry měla soutěž slabší technické zázemí. Kromě zápisu do rodokmenu a diplomu jsme neobdrželi ani rozhodcovské tabulky ani výsledkovou listinu, která je u nás, minimálně v nástěnné podobě, samozřejmostí. Výrazným kladem soutěže byly opravdu velice dobře zazvěřené revíry. Všichni rozhodčí vystupovali velice přátelsky, jejich výkon, pokud mohu hodnotit, byl velice korektní a nekompromisní.

Když jsme v neděli pozdě odpoledne odjížděli domů, konečně začínaly prosvítat mezi mraky zasněžené vrcholky alpských velikánů. Gals však již klidně spal na zadním sedadle.

Neoficiální zápis pořízený při vyhlašování výsledků. Oficiální výsledková listina bohužel není k dispozici.