Hladkosrstí mini na Evropské výstavě Tulln 2005

Evropská výstava je zajímavá událost v kynologii, těšíme se na ni, jako na možnost vidět pejsky a trendy v chovu z různých koutů světa, kam ne vždy je možnost se dostat, těšíme se na ni jako na možnost videt vzorek současné populace. Těšila jsem se i já na tuto výstavu navíc i proto, že jsem doufala najítzde pár nových zajímavých krycích psů, vhodných pro sve fenky. Ale bohuzel se mi to nepodařilo a tak jsem opakovala loňské úspěšné krytí.

Hned na začátku nás překvapily dvě věci: obrovská fronta lidí, kteří omylem neměli potvrzení
o zaplacení výstavních poplatků a kruhy jezevčíků, umístěné venku pod stanem na podkladu ze štěrku. Kamínky velikosti od 2 do 4 cm volně ležící docela tlustou vrstvou, které klouzaly i pod nohama v adidaskách, byly skoro nepřekonatelnou překážkou při posuzení pohybu; u psů velikosti jezevčíka nemluvě. K našemu údivu sousední stan, kde byly kruhy bloodhoundů a dalších velkých plemen 6. skupiny FCI, měl podklad z betonu. Kruhy v pavilionech mely i koberec. Ach, co jen nezvládne náš odolný jezevčík! Zvládl i tuto překážku!

Dalším problémem bylo zjišťování výsledků. Králičí hlad’áky posuzoval Němec Werner Walter, a trpasličí hladkosrsté neznámý Petru Muntean z Rumunska. U králéků to ještě šlo, i když vedoucí kruhu marně bojoval s papíry, které na tabuli nedržely, ale poletovaly všude okolo, ale přesto statečně zapisoval jak známky, tak i tituly s umístěním a dělal i korektury u pomíchaných a špatně přiřazených čísel vystavovaných psů. Vedoucí kruhu u rumunského rozhodčího svou práci hned omezil jen na rychlý náčrt známek. Tituly s umístěním pro nás zůstaly záhadou, pokud jsme nestihli posuzování samotné anebo nemohli odchytit a zeptat se přímo vystavovatele.. Bohužel, stihla jsem jen králičí hlad’áky, trpaslíci mi většinou unikli, viděla jsem jen závěrečnou soutěž trpasličích fen...

Králičích hladkých jezevčíků bylo posouzeno 26 jedinců, valná většina psů byla černá s pálením, tři psíci byli tygrovaní (dva na černém podkladě a jedna vítězná fenka až barvy tygrovaného divočáka), jen několik málo červených králíků a jeden hnědý s pálením (vítězný pes v třídě mladých). Celková kvalita psů byla na střední úrovni, žádné superzvíře se zde neobjevilo, ale naopak několik pejsků bylo neskutečně nízké kvality, bez ohledu na jejich předchozí tituly. Množství známek výborná (26 psů = 1xVN, 1xN, 11x V, 13xVD) na tak prestižní výstavu bylo překvapivě nízké, ale možno jich bylo dát i méně... Ale zase to kompenzoval rumunský rozhodčí Petru Muntean v kruhu trpasličích hladkosrstých, ten dával výbornou třikrát častěji než VD i když mám podezření, že kvalita hladkých trpaslíků ani nebyla tak překvapivě odlišná od králíků... Na 40 vystavených hladkých trpaslíků známku výborná dostalo 29 psů, VD jen 10 a jeden pes byl diskvalifikován pro neukázaní zubů a pokus sežrat rozhodčího (Lisego Nosa Yunker Tolstoy).

Werner Walter vsadil na jistotu průměru i většinu titulů rozdal docela starotypním psům, vypadajícím více méně obvykle, bez žádných extrémů, ale moc na výběr neměl... Ze začátku štědře a pochopitelně rozdával velmi dobré. Já jsem tak nějak od poloviny fen přestala chápat rozdíl mezi jeho V a VD... Část králíku byla podezřele velká. Rozhodčí ověřil hrudníčky jen u několika málo jedinců, převážné těch, kterým chtěl dat horší známku. Vítěznou Evropskou vítězku - fenu neměřil vůbec, i když ta opticky vypadala větší než její soupeři v kruhu...

Ale vrátíme se na začátek.
Ve třídě štěňat psů se objevil jen jeden pejsek, jak se dále ukázalo - po budoucímu Evropském vítězi 2005. Pejsek byl značně přestavěný, měl širokou krátkou hlavu a kolmo vzhůru neseny ocásek. Dostal jen nadějnou.
Ve třídě mladých psů nastoupili 3 jezevčíci. Prvním se stal ruský hnědý s pálením Sean Connery for Magic Raibow po Světovému vítězi Lisego Nosa Don Juanovi. Psíček drobné kostry, ne moc dlouhého formátu s docela širokou a trochu kratší hlavou, rovný ve hřbetě. Možné by bylo mu vytknout rozšířené paly na zádi a strmý postoj zadních končetin i přední s příliš krátkým ramenem a krátkým krokem, ale problémy se zauhlením, umístěním ramenního kloubu plus krátké rameno a krátkou holeň má příliš mnoho jezevčíku vcelku. U králičích ten problém je jen výraznější. Majtelka Seana byla neskutečně arogantní, nahlas během vystavovaní nadávala pořadatelům (naštěstí jen rusky) a odmítla postavit psa na fotografování, prý na štěrku pes bude vypadat obludně. Takže jeho fotku nemáme...
Druhým se známkou velmi dobrý se stal rovny a kompaktní černý s pálením, tygrovaný Lisego Nosa Danse Russe syn nám známého Lisego Nosa Diktarora. Také se nemohl pochlubit dlouhým hrudníkem ani správným zauhlením, vzadu byl příliš strmý, ale přední končetiny byly skoro v pořádku včetně téměř správné délky ramene.
Třetí velmi dobrý se stal černý s pálením italsky Desperado Cinderelles Dogs po rodičích z polské chovatelské stanice Santana. Pes úplně „padal na předek“, s hrubou hlavou a kolmo vzhůru neseným ocasem. Navíc měl úplně nemožně přední nohy s vytočenými lokty a sbíhavým postojem. Podle mne nemel vůbec co dělat na Evropské výstavě...

V otevřené třídě psů šel jen jeden, zase italský Denis Davidov a dostal zase velmi dobrý. K hrozné ostudě ruského válečného hrdiny z roku 1812, jehož jméno nesl, měl mimo jiných nedostatků i úplné olysale uši (myslim, že to by opravdovému Denisu Davidovi asi nevadilo).

Ve třídě šampiónu nastoupili dva psi. Vyhrál ruský Kerolain Yudgel Orfey, čímž dostal ES a CACIB, protože už žádného dalšího soupeře neměl. Orfey je typově velice podobný našemu Dark Cloudovi Spektrum, možná jen ten Orfey je o něco lehčí kosterně a má horší umístění předních koncetim, ale má rovnější linii hřbetu.
Druhy pes se známkou V2 byl italský Robinhood, který prohrál s Orfeyem pohybem- měl sbíhavy postoj předních.

Feny začaly známkou velmi ndějná ve třídě štěnat, kterou dostala jediná představitelka v té třídě italská Giuggiola dél Cavano. Fenka byla barvy černé s pálením, ale to pálení měla skoro všude, takže skoro vypadala, ze má černý plášť na žlutém podkladě.

Ve třídě mladých fen byly čtyři barvy. V1 a EJS lehce dostala drobná a rovna černá s pálením, tygrovaná Tringalle v.d.Stoofhoeve ze známého holandskeho chovu. Jako jedna z mála představených zde jezevčíků vypadala že doopravdy je králičí velikosti. Fenečka byla velice slušná, možná by se ji daly vytknout jen trochu vykulené oči a úzkou tlamu. Ale ve své třídě byla opravdu bez konkurence.
V2 dostala zase italská Fantasticava dell’antica Fortezza, a zase nízká vpředu a s četnými vadami končetin, některé z nich byly: při pohledu ze zadu těsné u sebe postavené hlezna a při pohledu z boku příliš krátký a vázaný krok jak předních tak i zadních nohou...
VD3 bylo pro drobnou černou s rozsáhlým pálením německou fenečku s jemnou skoro neviditelnou kostrou a kulatou hlavičkou Engels Wishfull Emma.
VD4 dostala těžká a nízká červena Lisego Nosa E-E-E Halí Gali.

V mezitřídě fen byla konkurence o něco zajímavější, ale prakticky jistě na prvním místě stála česka černá s pálením pevné stavěná Arabella Princess Pro-Euro. Ruska Arina Rodionovna iz Slavjanskoi Nadezhdy byla skoro standardní velikosti a dostala VD2. Třetí se známkou VD byla také ruska Multyashka Blyuz iz Mishkinogo Doma velice se podobající německému pinčovi...

V otevřené třídě fen byla také zadána jen jedna známka výborná a to „starší sestře“ EJS‘05 ze stejného, ale o rok dřívějšího spojeni Trezor v.d.Stoofhoeve barvy tygrovaného divočáka. Což opět ukazuje, že nová, velice zmatená edice standardu jezevčíka, není ctěna ani v zemi původu plemene. Anebo ze kvalitní jezevčík má byt kvalitní i bez ohledu na to, jaké barvy je, což ve své podstatě platilo víc než staletí „papiroveho“ chovu...
Trezor je skoro ukázková fenečka, možná je trochu nižší, než je akceptováno v ČR a možná má trochu užší tlamu, než mám ráda já, ale ani já při vše své protivnosti nemůžu u ni najit nějakou vadu, která by mi vadila. Navíc Trezor má zcela správné zauhleni jak vepředu tak i vzadu, a její přední nožky mohly by jí závidět mnozí standardní jezevčíci.
Další tři feny se známkami VD sem většinou zabloudily z Itálie (mimo možná fenky VD3, která byla mimo katalog s divným číslem 4766A), a jako ostatní italská zvířáta měla četné vady končetin, hřbetu, kostry atd... Škoda, ale VD u italských psů mělo většinou blíže k dobré a níže a cela italská výprava by jen střeží obstála na nějaké oblastní výstavě u nás...

V pracovní třídě fen jedinou výbornou vyhrála velká černá s rozsáhlým pálením na stehnech ruská Mokko Maksimum Revolutsia. Fenka se v pohybu hrbila, ale v postoji byla rovná.
VD2 dostala neznáma černá s pálením, jemné kostry a značně olysalá na hrudi, hrdle a stehnech, fenka s číslem mimo katalog 4771A.
VD3 byla malinká elegantní a nízká, čistě červená Grandgables Odds in Favor, kterou kazil zvednuty „nad hlavou“ prut a přestavěná záď se strmým postojem zadních končetin a úzkým postojem předních.
VD4 Mini Golf Fricska po Grandgables Dreams Come True a D‘Arisca Juliette byla propadlá, s provaleným kohoutkem, hrbatá a měla přestavěnou záď. Byla jsem docela překvapena jak vypadala, protože předtím jsem ji viděla na webu majitele, a tam vyhlížela úplné jinak...

V poslední třídě fen - šampiónek byly zadány dvě výborné známky. A to V1 a CACA dostala ruská červená Kaladium Vizavi Manserat, která typem jakoby z oka vypadla víětznému psu, ale měla nižší odstup a trochu klenutou linii hřbetu.
Překvapivé V2 bylo pro nohatou, bezkosterní, olysale černou s pálením německou Elenu aus Konny’s Bandě, která byla značné horší než velká a červená VD3 Lisego Nosa Eka Shtuchka. Ale Eka Shtuchka byla v pokročilém stadiu falešné březosti a navíc se hrozné bála, když rozhodčí s chutí a rachotem roztáhl měřítko pro měřeni přímo za její hlavou...

Při posouzeni vítězných fen na titul ES mnozí diváci dávali šanci Arabelle a Trezor a to půl na půl. Mýlili jsme se, vyhrála Mokko Maksimum Revolutsia, možná proto, ze byla ve třídě pracovní... Další její vítězství nad ES psem už nebylo tak překvapivé, kvalitou Revolutsia byla lepši, ale co její velikost? Ta zůstala záhadou i pro mne, nestihla jsem ji změřit.

Po králičích jsem stihla vidět ještě konec posuzování trpasličích fen, kde mne moc překvapila vítězka pracovní třídy Mini Golf Golyo dcera známe Baccary Present v.Golf a psa Mini Golf Samsung. Velice těžká a nízká fena, pěkná v postoji, ale nesmi se hýbat. Tak špatný pohyb jsem neviděla asi nikdy. Ten pohyb ani nelze nazývat pohybem, bylo to nějaké belhavé-kulhavé posouvaní dopředu kraťoučkými trhavými krůčky na neohýbajících se nožkch, navíc těsně u sebe spojených i při pohledu „zepředu - zezadu“...Bohužel, to nemůžu ani svést na štěrk, tak špatný pohyb by nevylepšila ani podložka z koberců...

Evropské vítězství fen u hladkých trpaslíků získala pěkná, docela drobná a skoro čistě červená vítězka otevřené třídy, opět ruská Pigalica Moj Úspěch iz Myškinogo Domu (píšu v českém znění). BOBa dostal známý obří Grandgables Dreams Come True...

Většina vystavovatelů byla z ČR, Ruska a Itálie, pár Mad’arů a Němců, přičemž Němců (a Rakušanů) bylo opravdu moc málo...

MVDr. Maria S t a n o v o i