Často se hovoří o tom, že “tygrování” u jezevčíků je příčinou negativních jevů, jako je například hluchota. Jak je to s dědičností tohoto zbarvení?

Odpověď:
Tygrování způsobuje dominantní gen zvaný “merle faktor”, označovaný “M”. Běžní tygrovaní jezevčíci jsou tedy geneticky založeni  Mm (jedna vloha je dominantní, druhá recesívní) a ostatní “netygrovaní” mm (tedy obě vlohy recesívní). Tento dominantní merle faktor vytváří tygrování tak, že ničí kmenové buňky, které by se jinak později vývojem přeměnily na barvivo. Tím po těle jezevčíka vznikají víceméně nepravidelné plochy “odbarvené” srsti - tygrování. Bohužel, ze stejného typu kmenových buněk se později vyvíjí i specializované buňky vnitřního ucha, zajišťující slyšení, koordinaci pohybů a prostorovou orientaci a některé další. Při genetickém založení heterozygotním Mm ještě k problémům nedochází, ale pokud dojde k nakrytí dvou tygrovaných jedinců mezi sebou, je pravděpodobné že se spojí dva dominantní geny MM jejichž “ničivá síla” je mnohem větší. Takový pes bude mít již větší část povrchu těla úplně bílou - to je vnější projev destrukce zárodečných buněk, a  bohužel jich také nezbyde dost pro zdárný vývin orgánů vnitřního ucha, takže je velká pravděpodobnost, že takový pes bude hluchý, se ztrátou koordinace apod. Většinou ale takové štěně uhyne již v těle matky, nebo brzy po narození. Z toho jasně vyplývá, že krytí dvou tygrovaných jezevčíků splňuje podstatu “týrání chovem” - vědomé spojování jedinců, při kterém se může narodit defektní štěně a je chovatelským řádem ČMKU zakázáno. Pouze při krytí jezevčíků tygrovaných netygrovanými  si můžeme být jisti, že k nežádoucímu spojení dvou dominantních genů MM nemůže dojít a odchováme zdravá, zajímavě zbarvená štěňata.

Ing. M. Přibáňová