Vážení příznivci jezevčíků,
Dovoluji si přidat další názor k chovu.

Přestože se ještě sama ve stínu chovatelských úspěchů svých rodičů necítím na "chovatele", dovolím si reagovat též na příspěvek pana Pávka. Ale dříve, než vyslovím svoji kritiku, bych chtěla poděkovat právě jemu, za čas, který věnoval zrovna jezevčíkovi. Názory máme samozřejmě různé, ale málokdo je schopen svůj názor prezentovat na veřejnosti...Za obsáhlý a zajímavý článek moc díky.
Pan Nedoma ve svém příspěvku nakousl otázku plnochruposti. Myslím, že je tato problematika velmi závazná a určitě si zaslouží pozornost nás všech, neboť může ovlivnit další chov na mnoho let. Můj otec, MUDr Odon Dvořák Drsc, dlouholetý a snad i úspěšný chovatel, se dostal do diskuse v oblasti zubů již v 60. letech. Nebudu rozvádět okolnosti/ většinou se jednalo o import chudozubého jedince/,táta jako lékař zastával názor/ a tento postoj si zachoval po celý život/, že chrup je nedílnou součástí kosterní soustavy a tvrdě stál za plnochrupostí. Myslím, že problematika "zoubků" byla již mnohokrát předmětem mnohých sporů a není diskutována poprvé. Setkali jsme se s chovem jezevčíků i kousek dál než jenom v ČR a jsem přesvědčena o tom, že právě otázku "zubů" nám může závidět celý svět.Neničme toto pracně vydobyté dědictví! Několikrát jsme si vybrali mimořádného zahraničního jedince ke krytí, avšak jaké bylo naše překvapení, když mu ne zřídka chybělo 7 zubů....Plnochrupost jsme leta prosazovali a naše chovatelská základna je natolik široká, že si můžeme dovolit v selekci pokračovat. Chudozubost je prokazatelně vysoce dědičná, dokonce po několik generací. Léta se snažíme chovat na plnochrupých jedincích,přestože u malých rázů jsou chybějící zuby P1 a M3 tolerovány. Ale i přesto se někdy u našich potomků s chybějícími zuby setkáme. Avšak nezavrhuji možnost využití v chovu mimořádné a zajímavé jednotlivce, ať již krevně, exterierově či pracovně, kteří nejsou plnochrupí. Ovšem s tou podmínkou, že by veškeré jejich potomstvo bylo předvedeno alespoň na jarním svodu a teprve na základě zjištěných výsledků plemeníka případně trvale zařadit do chovu. Rozhodně myslím, že by byla nešťastná volba, plošně povolit chudozubost.

Další otázkou jsou jarní svody. Nepochybně mají nesmírný význam pro zhodnocení úrovně chovu / musíme si uvědomit, že chov netvoří pár jednotlivců, kteří jsou vidět na výstavách a na zkouškách, ale široká základna všech chovných jedinců/. Zde bych navrhovala uspořádat/ i když to zní třeba hloupě, dělat jarní svod např. v září/, alespoň jeden jarní svod v průběhu roku, pro jedince narozené v podzimních a zimních měsících. Pokud jdou potomci na jarní svod v 6 měsících, nebývají vždy objektivně hodnoceni / týká se srsti a vývinu chrupu/, pokud nedosáhnou na jaře tohoto věku, teoreticky nemají možnost se v daném roce zúčastnit loveckých zkoušek. Nikde není psáno, že mimořádný jedinec musí dávat mimořádné potomstvo. A právě potomci by nás chovatele, měli vést ke zodpovědnému výběru rodičovského páru. Výsledky jarních svodů by v tomto směru pro nás mohly být tím správným vodítkem. Zatím je realita taková, že většina chovatelů se snaží pro chov využívat současnou "hvězdu", většinou mladého jedince, který zrovna září, ať již na poli pracovním či exterierovém a málo koho napadne sáhnout zrovna po jeho předcích....kdo jste dočetli až sem ,díky.

Marie Prokůpková