Po přečtení článku p.Pávka “Chov standardních jezevčíků – jak dál?“ jsem se rozhodl na tento článek reagovat a přidat k tomu i pár svých názorů.

V úvodu článku souhlasím s názorem, kde p. Pávek uznává, “že chov každého plemene psů musí vycházet především , z platného standardu plemene schváleného mezinárodní kynologickou federací FCI“ a že v “chovu je nesmírně důležité i v budoucnu myslet na to, že pouze ten jezevčík, u kterého nastala harmonie povahových i exteriérových vlastností je opravdu jezevčík, neboť správná stavba jezevčíka neslouží jen k uspokojení ješitnosti majitele získáním kvalitního ocenění na výstavě, ale především umožňuje např. kvalitní mechaniku pohybu, mrštnost, vytrvalost a další vlastnosti důležité pro loveckého psa, které plně oceníme během náročné práce psa při lovu“. Bohužel ale o dalším odstavci, kde je rozebírána plnochrupost jezevčíků a na konec je vše zhodnoceno konstatováním “na základě všech dostupných informací, že v potlačení chudozubosti v populaci jsme za léta selekčního tlaku nedosáhli žádných úspěchů“ si myslím, že toto konstatování není pravda. Myslím si, že otázka chudozubosti je běh na delší trať a naši předchůdci udělali hodně práce za předešlé roky a bylo by škoda tuto práci jednou pro vždy shodit se stolu a odvolávat se při tom na situaci v okolních státech a na tlak konkurence mezi chovateli, který vše vyřeší. Dále zde p. Pávek píše, “že celková úroveň standardních jezevčíků zatím za světem poněkud zaostává, především drsnosrstých“, což si myslím, že není dáno nedostatečným kontaktem se světem, ale spíš samotným chováním některých chovatelů a majitelů psů, kteří se spíš orientují na pracovní stránku jedinců a přitom přikládají exteriérové stránce malý význam a někteří zastávají bohužel i opačný názor, kdy si mylně doplňují rovnici pes exteriérově výborný = pes který nepracuje.
Souhlasím s názorem p. Pávka, který se týká svodů, kde píše, že je důležité “najít nejvhodnější model, který bude schůdný pro chovatele, a který poskytne smysluplné údaje, které budou především prakticky využitelné“. Myslím si, že výsledky svodů jsou prakticky využitelné v chovu, jen se bohužel liší přístup a způsob zpracování výsledků svodů jednotlivými poradci chovu a taky i způsob předkládání těchto výsledků široké chovatelské veřejnosti, na což by měla dohlížet chovatelská rada a což bohužel není u všech poradců chovu v současnosti úplně v pořádku. Možná by nebylo od věci navrhnout a ustanovit minimální kritéria, které by toto zpracování výsledků svodů poradci chovu muselo obsahovat a nemohlo by tedy již docházet k tomu, že někteří poradci chovu popíší několik stran ve zpravodaji a jiní napíší pouze pár řádek ve smyslu, že podrobnější zpracování dat není proveditelné, protože má pro zpracování přehledu málo podkladů a tedy by bylo neprůkazné. Jiné téma je zpoplatnění svodů, alespoň těch, na klubových akcích ( spádových schůzích ), kdy se zde přijdou ukázat se svým miláčkem majitelé, kteří s ním nikdy nikam nechtěli jít a chovatele to mnohdy stálo hodně úsilí je přemluvit alespoň pro tuto jedinou akci ( kde se může posoudit výsledek jednotlivých spojení ) a jedna z prvních věcí s kterou se setkají je poplatek, který musí zaplatit za posouzení svých miláčků. Myslím si, že tato částka je v celkovém rozpočtu klubu zanedbatelná a její zrušení by přispělo k dobru věci.
Co se týká bonitací, tak si myslím, že je nemohou nahradit výstavní výsledky, protože již nesčetněkrát se stalo, že právě u bonitace se došlo na závažnou vadu, kterou ve výstavním kruhu rozhodčí přehlédl. Druhou věcí bonitací je subjektivní posuzování krásy jedince, ale právě od toho je zde větší počet delegovaných rozhodčích, aby se tyto některé osobní vztahy eliminovaly. Bohužel však opět dochází k tomu, že u bonitace je přítomen pouze jeden-dva rozhodčí a ostatní zastupuje pouze razítko na stole. Při dodržení všech pravidel stanovených pro bonitaci si myslím, že bonitační kód má i do budoucna velký význam. Hlavní jeho význam vidím v možnosti zpětného porovnání základních údajů jednotlivých psů a fen obsažených v kódu, dále má význam u jedinců, kteří se představí na jedné, dvou výstavách a byli by zajímaví pro chov, ale i u těch, kteří mají v seznamu chovných psů fotku, kde stěží rozeznáte obrysy psa. Co se týká ekonomické zátěže vyplývající z bonitací, tak ta by se mohla z velké části eliminovat tím, že by se na bonitace delegovali rozhodčí, kteří bydlí v okolí pořádání výstavy a nemuseli by se přesunovat přes celou republiku a zbytečně tak zatěžovat klubovou pokladnu.
Myslím si, že jakékoliv zjednodušení, nebo i zpřísnění chovatelských podmínek či zrušení svodů a nebo bonitací by nebylo správné a v dlouhodobém pohledu by postupně pouze snižovalo úroveň chovu jezevčíků u nás na úroveň chovu štěňat bez PP ( kterých si myslím, že je už i tak dost ) a nahrávalo by i do karet množitelům štěňat s PP, kteří by ještě více kryli bez jakýchkoliv pravidel, ale hlavně bez rozmyslu a výhledu do budoucnosti, nejbližším psem v sousední vesnici a poškozovali by tak samotné plemeno jezevčíka.

Jaroslav Nedoma
nedojar@quick.cz